Holčička nebo chlapeček?

Většina z nás si přeje buď holčičku nebo chlapečka, a to také preferuje. Také já jsem si přála holčičku, protože té bych přece lépe rozuměla, hrála bych si s panenkami místo s autíčky a byly bychom super kámošky. Pomocí různých metod mi ostatní říkali, že čekám holčičku, a tak jsem se s touto představou rychle ztotožnila. Miminku jsem začala říkat Nikolko, když to tak všem vycházelo a i já měla takový pocit. Říkala jsem si, že když jsem tak poznala těhotenství, že holčičku také poznám, a tak jsem si byla jistá na 100%. Na kurzu automatické kresby, kde mi také vyšla holčička, mě paní upozornila, že i když vychází holčička, může to být citlivý kluk.

 

Ve 20. týdnu těhotenství mi na ultrazvuku řekli, že je to kluk a dvakrát mi ukázali pinďíka. Ptala jsem se, jestli jsou si opravdu jistí, což byli na 99%. Chtěla jsem jim říct, že já jsem přesvědčená na 100%  o holčičce. Měla jsem z toho smíšené pocity, představa holčičky v růžových oblečcích mizela. Nemyslela jsem si, že kluk je horší, ani jsem nebrečela, jen jsem byla zaskočená, protože jsem skoro 20 týdnů žila s jinou představou. Omluvila jsem se Filípkovi, že jsem k němu mluvila celou dobu jako k holčičce, ale už na začátku jsem mu říkala, že ho budu oslovovat jako holčička, když mi to tak vycházelo, takže si myslím, že jsme to měli od začátku vyřešené a netrpěl špatným oslovením, ale věděl, že za to může má nevědomost. Domnívám se, že jsem si tím měla vyřešit naši situaci v rodině, kdy u nás to bylo opačně a můj táta chtěl kluka. Mámě to bylo jedno a potom chtěla taky kluka, když viděla, jak moc si ho táta přeje, což takhle bylo i u nás, ale vše přesně opačně. Teď vím, že jsem se díky tomu chovala jako kluk, lezla jsem po stromech a dělala další klukoviny. Měla jsem pocit, že se musím zavděčit, že nejsem pro rodiče dost dobrá taková jaká jsem.

 

Není lepší holčička nebo chlapeček. Oba jsou stejně úžasní a to, že je každý jiný, je krásné. Nádherné vztahy nezáleží na pohlaví dítěte, tvoříme je my sami. Snažme se nemít utkvělou představu a pokud se nám narodí druhé pohlaví, buďme šťastni a radujme se. Není to důvod k pláči, ale k radosti. I tato naše volba a reakce na pohlaví dítě ovlivňuje, nejen průběh těhotenství a to, zda je chtěné nebo ne.

 

Ještě bych ráda zmínila, že pokud můžete, přivítejte se s Vaším miminkem, když přijde na svět. Nechte si ho dát na bříško a řekněte mu, jak ho máte rádi a je pro Vás důležité, milujete ho, budete ho vždy milovat a budete tady pro něj. Naštěstí se to u nás v porodnicích už běžně dělá. Na ten okamžik, když jsem Filípka viděla poprvé, nikdy nezapomenu. Koukal na mě a připadalo mi, že čeká, co na něj řeknu. Pro mě byl nejkrásnější a nejdokonalejší miminko, což pořád také je a bude. Milovala jsem ho od prvního okamžiku a to už předtím, ještě v mém v bříšku. Dívala jsem se, jak je dokonalý, jak zvládl porod, takhle malinký, jak si musel najít cestu a protlačit se. Chytila jsem ho za ručičku a nemohla jsem se na něj vynadívat, konečně byl náš poklad u nás.

 

Užívejte si rodičovství, je to opravdu zázrak a přitom naprosto přirozená věc. 

Děti jsou naše zrcadla, tak nám přeji, ať zrcadlí jen radost, spokojenost a naši lásku k nim.