Zdravím Vás, jak asi již víte, nedávno jsem se stala maminkou a tak mám tu čest zkoumat a objevovat vše, co s sebou mateřství přináší. Ráda bych se zmínila o kojení, protože s tím má většina maminek problém. Štastnější ho řeší na začátku, než se pořádně rozkojí, nejšťastnější ho nemusí řešit vůbec. A některé maminky můžou řešit kojení, i když už vše vypadalo, že je zaběhnuté a v pořádku. Byl to i můj případ, a právě proto jsem pro Vás napsala článek o mém boji s kojením, který by Vám mohl pomoci uvědomit si, že nic není ztraceného.
Po dvou měsících pravidelného kojení a odstříkávání (dokrmovala jsem totiž svým mlékem z lahve, takže musím mít stále nějaké v záloze) jsem měla najednou pocit, že mám mlíčka málo a najednou se mi skoro ztratilo. Myslím si, že důvodem bylo více věcí – dlouhé pauzy v jídle, pití menšího množství vody, stres a střevní potíže, které jsem měla den předtím. Jako u všeho, i tady hraje největší roli psychika. Myslím si, že mateřské mléko nic nenahradí, a tak při představě sunaru mi bylo do pláče. Vím, že na něm vyrostlo hodně dětí a není na nich vidět žádná újma, já jsem ale zastánce toho, že nejlepší je přirozené kojení, které nejvíc pomůže imunitě a také se mi líbí citová vazba, která je při kojení. Vyděsila jsem se, že už nebudu kojit, že mi došlo mléko a to mi k další tvorbě mléka opravdu nepomohlo spíše naopak. A co mi pomohlo? Utěšující slova manžela, mamky, kamarádčiny rady, kdy si mám představovat, jak mi teče mléko, homeopatika, kojící čaj, hooodně vody, pravidelné jídlo, jogurt a pudink, teplá sprcha a masáž prsou před kojením a dostatek spánku.
Udělala jsem zmíněné věci a šla si lehnout. Dávala jsem si na prsa energii (stačí, když si na ně položíte ruce) a představovala jsem si, že jsou zase plná mlíčka. Také jsem si uvědomila, jak málo jsem věřila v jejich schopnost a rozhodla se věřit, že vědí, co mají dělat. Měla jsem pocit, že bych se měla naučit více důvěřovat sobě, přírodě a Filípkovi, že si umí vytáhnout tolik mlíčka, kolik potřebuje.
Spala jsem 3 hodiny, a tak jsem byla ráda, že prsa měla čas vyrobit potřebné mlíčko a odpočinout si od odstříkávání. Po kojení jsem z obou prsou odstříkala asi 80ml, což jsem předtím nebyla schopna odstříkat dohromady ani 20ml. Po dalším kojení už to bylo zase jen 20ml., ale nepropadala jsem panice a věřila, že Filípkovi mléko, které si ze mě vytáhl stačí. Kojila jsem po dvou hodinách, ale bez lahvičky. Na odstříkané mléko jsem nemusela vůbec sahat. Proto bych Vás chtěla uklidnit, pokud budete mít podobný problém, nepropadejte panice, nemusí to znamenat konec kojení, jak jsem si myslela. Naopak to beru jako znamení, že je čas přestat dokrmovat z lahvičky a tak doufám, že i další krmení budeme spolu takto zvládat bez ní. (Dnes je to již pátý den, kdy kojíme bez lahvičky.) Měli bychom se naučit více důvěřovat svému tělu, přírodě a našim dětem, které si mlíčko umí vytáhnout. Držím všem maminkám palce, přeji klidné období plné radosti s dostatkem mléka.
Již je to sedm měsíců, co kojíme bez lahvičky a jsem šťastná, že nedostatek mléka již řešit nemusím.