Vše, co ve svém životě zažíváme, jsou jen důsledky našich programů, které máme uvnitř sebe, většinou na podvědomé úrovni. Tyto programy vznikly už v dětství. Nejdůležitější pro nás všechny je náš vztah sám k sobě, kterému se všeobecně říká sebevědomí, ale co je to opravdu sebevědomí? Je to sebehodnocení, to jak vnímám sám sebe. A podle toho si buď uvědomuji svoji hodnotu nebo ne.
Naše nízké sebevědomí pramení z výchovy, kdy jsme byli hodně kritizovaní, chtěli jsme pohladit nebo pochovat a místo toho jsme byli okřiknutí jako „Co zase chceš? Proč řveš? Nevidíš, že mám na práci něco jiného?“ A tak jsme si začali připadat zbyteční, nechtění a měli jsme pocit, že něco chtít a projevit se, je něco špatného.
Naše vnímání a programy vznikají ještě předtím, než jsme se narodili, a to u mámy v bříšku. Už tam vnímáme, jestli jsme chtění nebo ne a i to nás hodně ovlivňuje. Představte si, jak byste se cítili, když víte, že Vás někdo nechce a že jste vlastně jen omyl? Určitě nebudete nadšení, že máte šanci být u někoho, koho jste „přemluvili“. Od důvodu početí se odráží i těhotenství. Některým maminkám je špatně, zvrací, pálí je žáha a mají různé další komplikace. Když si je žena jistá, že miminko chce, není pro ní žádným omezením a miminko se cítí vítané, těhotenství probíhá také bez problémů, maminka se na něj těší a povídá si s ním a vztah už spolu mají navázaný dávno předtím, než se miminko narodí.
To byl i můj případ. Delší dobu jsem miminko chtěla a měla jsem pocit, že chce ke mně, ale manžel si chtěl nejdříve vyřešit to, že najde novou práci, což je rozumný důvod, který většina lidí také zastává. I já jsem zodpovědná,někdy až moc, tak jsem souhlasila. Poté, co kolegyně otěhotněla, jsem si ale uvědomila, že miminko už opravdu chci a nikdy není nic jisté, ani práce, a tak jsem manžela o prodlouženém víkendu, který nás pár týdnů na to čekal a který byl objednaný půl roku dopředu, seznámila s mým novým postojem. Byl trochu překvapený, že měním své rozhodnutí, ale chápal mě a cítil to stejně. Řekli jsme si, že to zkusíme jen tento víkend a pokud má miminko přijít, tak to vyjde a když ne, tak počkáme na příští rok, až si manžel vyřeší práci, jak jsme byli původně domluveni.
Druhý den ráno jsme mluvili hlavně o tom, jaké by to bylo, kdybychom měli miminko, co bychom s ním dělali a jaké by to bylo krásné. Po dobré večeři jsme si udělali romantický večer a já jsem měla možnost zažít fantastický zážitek, kdy jsem cítila úžasný pocit štěstí, radosti, klidu a naplnění a napadlo mě, že je to spojení s novým človíčkem, což tak také opravdu bylo. Za tento krásný zážitek jsem opravdu vděčná, nikdy předtím mě nenapadlo, že to tak můžu cítit. Později, když jsem četla knížku od Zdeňky Jordánové – Tvoje dítě jako šance pro Tebe, jsem se dozvěděla, že to tak opravdu může být a je to přirozené, že žena ví, že je těhotná. Díky tomuto zážitku jsem se nebála, že bych potratila nebo že by nastaly jiné komplikace, říkala jsem si, že k nám děťátko chtělo už takovou dobu a takhle rychle to vyšlo (jak říkám na první pokus), tak bude vše v pořádku a tak to taky bylo. Radujte se ze svého těhotenství, starosti hoďte za hlavu a jen si to užívejte, je to zázrak a také krásná přirozená věc. Hlaďte si bříško, mluvte na něj, buďte ve spojení, je to krásné období a trvá jen 9 měsíců. Někdy i méně, Filípek se narodil o tři týdny dříve a jsem za to opravdu ráda, protože jsem byla v klidu a nestresovala se porodem. Už byl vyvinutý, žádný inkubátor ho nečekal, tak co by dělal v bříšku:-). Přeji Vám pohodové těhotenství a všem jen ty nejkrásnější zážitky.