Máme svůj život ve svých rukách

nijak si nepomůžu.  ONI (špatná karma, minulé životy, virus, hřích, moje minulost, EGO, životní lekce, chemie v mozku, bůh...) mají nade mnou moc a já mám pocit, že s tím nemůžu nic dělat. Ať už za to může dědičnost, genetika nebo některé z uvedených důvodů, ztrácím svou moc s tím, co mi vadí, něco dělat. Mám pocit, že je to již dané a nemůžu to nijak ovlivnit.

 

Vždy mám ale volbu, jak k dané situaci chci přistupovat. Jestli se chci ještě dlouho trápit a jak dlouho, než se z této situace poučím. Spoustu lidí si myslí, že když udělali něco špatně, že musí být potrestáni. Musí trpět, aby si to odčinili. Jak dlouho se chcete ještě trestat? Každý náš zážitek je naše zkušenost a je jen na nás, jak ji vezmeme. Může to být pro nás jen zkušenost, jak dělat věci příště jinak. Zjistit, co mi vadí a co chci změnit. A příště to zkusím jinak a uvidím, co mi bude lépe vyhovovat. Svůj názor můžu kdykoliv změnit. Máme svůj život ve svých rukách.

 

My jsme učící se stroje, a tak kopírujeme to, co vidíme u našich nejbližších – někdy nám to ani nemusí říkat, jak to je, my se jen díváme a opakujeme to po nich v domnění, že se to tak dělá, že to tak má být. Vše je jen naučená dovednost. Děláme věci určitým způsobem a dostaneme ten výsledek, který máme a známe. Aby mohla nastat změna, musíme začít dělat věci jinak.

 

I když mě rodiče něco v dětství naučili, nemusím to tak dělat i teď, když už jsem dospělá a vím, že mi to tak nevyhovuje. Důležité je, uvědomit si svou moc. Jsme to jen my sami, kdo svůj život může ovlivnit a změnit. I když daný problém nemůžeme vyřešit, můžeme změnit svůj pohled na něj a tím nám přestane vadit a již danou situaci nebudeme přitahovat a tedy znovu zažívat nepříjemné pocity a emoce s tím spojené. Každá změna začíná nejprve v naší mysli, tedy v nás.